Kdo z Vás to má, ptal se národa svého času premiér Jiří Paroubek. Mám docela hodně peněz a jezdím taxíky, dal nyní prostor své upřímnosti po jeho vzoru náměstek brněnského primátora Matěj Hollan (Žít Brno). Naše redakce zmapovala jeho osudovou jízdu načerno v brněnské městské hromadné dopravě, o které již informovala MF Dnes a Brněnský deník.

Náměstek Hollan černý pasažér

Po tisících kilometrech ujetých služební limuzínou a stovkách kilometrů v sedadlech taxíků se minulou středu rozhodl náměstek svézt ze své oblíbené restaurace výjimečně nočním autobusem. A stejně jako v dobách, kdy brázdil ulice Brna ještě jako aktivista, bez platné jízdenky. Černá jízda se mu však tentokrát stala osudnou. Jako náměstek pro dopravu v návalu těžké práce zapomněl, že zrovna v tuto noc probíhá zátah pracovníků dopravního podniku na nelegální černé pasažéry. A v jejich síti uvízl i on.

Při pohledu na revizory a městské policisty zpanikařil. A k údivu všech cestujících i kontrolorů vzal vše do vlastních rukou. Při průjezdu zatáčkou od Komenského náměstí využil nízké rychlosti jízdy, zkušeným chvatem rozrazil dveře a dal se na útěk. Štěstí ho však opustilo, nepočítal s tím, že by se kdokoli odvážil ho pronásledovat, což se však stalo. Po pár metrech byl dopaden a skončil ve skupince dalších hříšníků.

Neutíkal jsem, jen jsem běžel pro klíče

Přítomné cestující, revizory i policisty pak překvapil podruhé. Rozčileně vysvětloval, že k vykopnutí dveří a útěku z kontrolovaného autobusu ho přiměly ztracené klíče. Podle přítomných svědků si je však po chvíli vytáhl z kapsy a byl překvapen sám sebou. „Když zjistil, že výmluva na klíče nevyšla, začal revizory přemlouvat, že on jako vysoce postavený člen vedení města kontrolám nepodléhá,“ popsal naší redaktorce jeden z přítomných cestujících. Podle dalších svědků se je dokonce pokusil uplatit a když nebyl ve své snaze úspěšný, začal svojí černou jízdu a útěk obhajovat. „Víte kdo já jsem? Nepotřebuji přece jezdit načerno, mám teď hodně peněz a jezdím většinou taxíky,“ přiblížil náměstkovi věty další z cestujících, pan Karel. „Byl arogantní a celé by to bylo směšné, kdyby nešlo o politika v takové funkci, choval se jako malé dítě,“ přidal své pocity ze středeční noci další z přítomných.

Pokutu hradit nemusí, další cestování v MHD už neplánuje

Politik byl nakonec po sepsání protokolu propuštěn. Pokutu však hradit nemusí, v rámci amnestie dopravního podniku si však bude nucen zakoupit alespoň čtvrtletní předplatní jízdenku. Naší redakci náměstek Hollan pouze sdělil, že na incidentu nic zvláštního nevidí. „Tramvajenku si koupím, bude to poprvé v životě a zkusit se má všechno. Ale v brněnské hromadné dopravě už mě nikdo neuvidí, nemám rád tlačenice a vydýchaný vzduch, raději už definitivně zůstanu u svého služebního vozu,“ vysvětlil Hollan. Sám automobil používat nemůže, nevlastní totiž řidičský průkaz. A i lpění vedení města na preferenci cyklistů a cyklopruhů v brněnské dopravě se ho nedotkne. „To rád přenechám jiným, na kole mě to nebaví,“ konstatoval náměstek pro dopravu Matěj Hollan.

Obyvatele města svou příhodou rozděluje

Jak naše redakce zjistila, Brňané nejsou v názoru na příhodu svého náměstka jednotní. „Je to ostuda, měl by jít příkladem a když už ho usvědčí z takového jednání, nelhat a postavit se k tomu,“ myslí si například paní Karolína, prodavačka ve stánku s tabákem. „Kdyby to udělal kdokoli jiný, už by náměstkem nebyl. Jezdit načerno a ještě se chlubit penězi a jízdami v taxících může jen blb,“ popsal rozhořčeně další z oslovených. Ne všem ale chování náměstka vadí. „Mě je pan Hollan blízký, chce dobré věci a cestování v šalinách pro potřebné zadarmo. Mám pět dětí a platit každý den za svezení by se mi z dávek nelíbilo, kam bychom přišli,“ konstatovala s pochopením pro černou jízdu Matěje Hollana paní Mária před brněnským McDonaldem na náměstí Svobody. A svůj názor už projevili i některé brněnské osobnosti. V ulicích se například po čase objevily billboardy Radima Jančury, které si neberou vůči náměstkovi Holanovi servítky.

Ulice zaplavily billboardy kritizující náměstka Hollana

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autor: Mojmír Boháček